Uvolnění jako základ: Andrea Vesecká a její přístup k mladým koním

Dát koni čas: Klid, biomechanika a vědomý začátek výcviku

Andrea Vesecká se věnuje tréninku koní postavenému na klidu, uvolnění a správném používání těla. Pracuje především s mladými koňmi, ale i s těmi, kteří si do výcviku nesou špatné zkušenosti nebo pohybové potíže. Ve svém zázemí na Dvoře Hlohov klade důraz na postupnost, dobrovolnou spolupráci a biomechaniku jako cestu ke zdravému a funkčnímu koni. V následujícím rozhovoru otevírá témata, která dnes ve výcviku často chybí – práci s psychikou koně, respekt k jeho tělu i důslednou posloupnost kroků.

1️⃣ Filozofie a přístup k mladým koním

Proč je podle tebe u mladých koní uvolnění důležitější než rychlý výcvikový pokrok?

Pokud chci, aby kůň uměl pracovat do budoucna na aktivním zapojení vlastního těla, musí si ho být dobře vědom. Během vyrůstání a různých manipulací umí perfektně ztuhnout - a dostat se ze stresu do tenze. A tím se učí ve stresu tuhnout.  Proto je důležité, aby se při prvních krocích ve výcviku naučil, jak tenzi uvolnit a postupně se to učil v různých situacích, do kterých se dostane.

Kde vidíš největší chyby v práci s mladými koňmi hned na začátku jejich cesty?

Díváme se příliš dopředu. Často máme představy o budoucí výkonnosti, nebo i jen o toulkách přírodou, ale to je v prvotní fázi velmi daleko tomu, čeho je kůň schopen. Koně jsou extrémně vnímaví na naše emoce a vnitřní nastavení. Nehledě na to, že vnitřně tlačíme i sami na sebe. A přesně to naše očekávání vyvolává tlak na jakýkoli výkon koně.

Co by si měl člověk ujasnit ještě dřív, než s mladým koněm vůbec začne „něco chtít"?

Že je to mladý kůň, ne stroj. Má svůj způsob, jak se učí, jak vnímá okolí a nás. Nevymýšlí, nesimuluje a nedělá věci naschvál. Chová se tak, jak jsme ho to my nebo někdo před námi (ne)naučili. A není to jen u mladých koní. Platí to na všechny.

Jak poznáš, že kůň je připravený na další krok – a že ještě není?

Kouknu mu do očí..:) Ne, je to určitě o zkušenostech. Většinou to vidím, ale samozřejmě pokaždé je to jiné, protože každý kůň je jiný. A někdy raději zpomalím, když si nejsem jistá. Ale je to o jeho reakcích, na schopnosti pohybu, na propojení těla. Hodně se zaměřuji, jak už dokáže pracovat s vlastním stresem a jak se do něj uvolní v různých situacích.

 2️⃣ Dobrovolná spolupráce a komunikace koně

Nechám mu prostor na sebevyjádření. Už jen to, zda se k vám hrne a vyloženě chce jít s vámi do aktivity velmi dobře určuje, jak se s vámi cítí. A pocit u koně znamená vše. Pokud někdo nerespektuje váš názor, také si s ním asi nebudete chtít jít povídat. A u koní je to podobné. Pokud se s vámi nebude cítit dobře, otočí se a půjde pryč. I si nás často zkoušejí, jak moc vnímáme, někdy je to sranda. :) Proto s nimi ráda pracuji na jízdárně ve volnosti. Nemají problém prostě odejít. Ukáží svou nelibost. A jen čekají, co my na to.

Jak dáváš koním prostor komunikovat nepohodlí – a proč je to tak zásadní?

Od hříbátek pozoruju jejich signály. Každý má hranice někde jinde a je dobré si je zjistit před výcvikem a pak je pouze respektovat. Pokud toto dodržíme, nebude se nám stávat častá situace majitelů koní - prchání ve výběhu před přicházejícím majitelem s ohlávkou v ruce. Nebo naopak to, že je do výběhu vrátím a on okamžitě úprkem mizí v dál - to také není úplně fajn reakce. Ale je velmi časté, že koně jsou v modu ,,přežiju, když se podvolím'' a tam je to horší. Je to jak kůň bez ducha, bez názoru, bez projevu - prostě přijdete a on jen stojí a ani se na vás nepodívá, když připínáte vodítko. A jde - prostě poslechne. To je bohužel většinový model.

 Jaké signály koní bývají nejčastěji špatně interpretované jako „uvolnění"?

Ono je uvolnění a uvolnění. I ve stádě se koně uvolňují, protože tam probíhají různé procesy, o kterých nevíme. Signálů je mnoho a všechny jsou o uvolňování. 

Je dobré si spíše uvědomit, proč má kůň potřebu tyto signály vysílat. Každý konejšivý signál - což je třepání ocasem, žvýkání, zívání, válení, atd., je pro nás signálem, že je kůň v nějaké tenzi. Takový ten vnitřní tlak - nekomfort při našem požadavku. A pak samozřejmě záleží, jak moc velké to je. Ale teď mluvím o signálech při interakci s člověkem, něco jiného je, pokud je ve stádě a tam si prožívá něco svého. Do toho já v tu chvíli nepatřím. Ale pokud je se mnou a něco se učí, je dobré toto opravdu pozorovat. Je to složité téma. U mladých koní jejich komfortní zónu při učení lehce překračuji, ale jen do té míry, aby to pro ně nebylo moc. Je to jako když se učíte novou látku ve škole. Když u toho budete spát, nebudete si pamatovat nic. Ale aby probíhalo zívání, což je často mylně považováno jako výhra, to nechci. Jde to totiž opravdu i o mnoho méně. A to i u horkokrevných sportovních koní. Ale chce to více času. 

Co se stane, když tyto signály dlouhodobě ignorujeme?

Většina koní je přestane vysílat. Je zajímavé, jak velmi málo stačí k tomu, aby se kůň tzv.vypnul. A pak je naopak velmi složité ho z tohoto stavu mnohdy dostat ven. A v tomto režimu paradoxně jede většina koní, ani to majitelé neví.

Jak se podle tebe mění kůň, který je opravdu slyšený?

Pokud je slyšený od začátku, je radost s ním pracovat. Je to prostě kůň s názorem, za který ho nikdo netrestá a zároveň se kůň naučí respektovat názor svého člověka. Je to souhra. Má možnost se vyjádřit a tu jiskru v oku by viděl podle mě i slepý. 

 3️⃣ Biomechanika jako základ výcviku

No, tak tohle by mohl být sloh. :) Pokud začnu správně už u mladého koně, nevytvoří si mnoho špatných pohybových vzorců a do budoucna se vše zjednoduší. Dříve si začne budovat stabilizační systém a naučí se dobrému pohybu. A následně se vyhneme možným zraněním z přetížení svalo - šlachového aparátu - hlavně předních končetin, případně různým chorobám v závislosti na nefunkčním hrudním závěsu. A hlavně, není nic hezčího na pohled, než když je kůň pod sedlem hezky kulatý, umí se uvolnit, natáhnout a zase zpevnit a přenést váhu na zadní nohy. Je to ladnost sama. Ale té ladnosti moc vidět v jezdeckém sportu bohužel není.

Jak spolu souvisí biomechanika, psychická pohoda a dlouhodobé zdraví koně?

Souviset může a nemusí. Pokud mám koně, na kterém nejezdím a chodí si po pastvině, nebo se mnou na procházky, nemusí být pro mě biomechanika v praxi až tak zásadní. Problém často nastává až když se rozhodnu na něj nasednout a jezdit. 

Je smutné, že ani v drezurním výcviku není na biomechaniku kladen přílišný důraz a tam by to mělo být vidět nejvíc, ale mnohdy není. Pak si většina jezdců může říct, že to není tak důležité. Ale opak je pravdou. V rámci šlechtění koní do větší a větší elasticity těla je daleko potřebnější řešit CORE koně - tzn.střed těla a jeho funkčnost. Není už příliš raritní vidět relativně mladé koně - kolem 10,12 let - kteří jsou chromí. Často záda, šlachy, mezikosťáky atd..

Ale tohle učení se u koní nedá uspěchat, pokud to chceme dělat správně a postupně. Je  to otázka času a tím pádem i peněz. Ale do jaké míry je smysluplné uspěchat začátky a pak léčit koně v nejproduktivnějším věku místo užívání si s ním? Není to jednoduché. Ale za mě by měl mladý kůň třeba do 6, 7 let pracovat na uvolněném pohybu, rovnováze, rytmu a aktivním zapojení zádi. Měl by se učit k čemu je přilnutí a postupnému sebenesení, které se naplno rozvine s postupným výcvikem dále.

Co tě přivedlo ke spolupráci s Michaela Trapek?

S Míšou se už známe delší dobu a vloni ji napadlo spojit síly do projektu VETERINAŘ - TRENÉR. Podle mě je to skvělý koncept hlavně pro praktickou stranu věci. Ale já zároveň na tréninkách vidím, že lidé mnohdy neznají základy. Proto jsme se rozhodly nejprve pro sérii seminářů, kde se o této problematice bavíme z hlediska jednoho i druhého.

V čem se podle tebe liší pohled trenéra a veterináře – a proč je jejich propojení tak důležité?

Upřímně - máme s Míšou stejný pohled na věc. Chceme zdravé, dobře ježděné, funkční a spokojené koně. Ale samozřejmě máme každá zkušenosti ze svých oborů a proto je skvělé je sdílet na jednotlivých případech. 

Jaké biomechanické chyby u mladých koní vídáš nejčastěji?

Málokdy potkám uvolněné koně s hezkým pohybem, v rytmu, s pozorností - chyb je mnoho. Z pohledu biomechaniky je většina s nefunkčním hrudním závěsem. Nefunguje pohon zezadu, neproudí energie, koně jsou spadlí na předku. Často tuhý, visící v ruce, těch problémů tam je spoustu.

Celkově vidím nejčastěji to, že majitelé tuto problematiku neznají a neorientují se v tom. Nepoznají na svém koni jak na tom je a tudíž si neporadí s tím, co by potřeboval. A to nejen u mladých koní, na tréninkách to potkávám často. Ale nikdy není pozdě u svého koně začít.

4️⃣ Promyšlený výcvik a posloupnost

Buď nás situace donutí se vrátit na začátek, protože nám právě něco nefunguje, nebo s tím bojujeme po zbytek koňského života a nadáváme na to, jak se kůň chová. Ale dokola každému opakuji, že první, co od svého koně chci je, aby se mnou při všem byl psychicky. Aby byl účasten, v pozornosti a uvolnění - jen tak se bude hezky učit. Bez pozornosti nemám nic. A pak se jen stále dokola opakuje třeba zlozvyk, který se snažím koně odnaučit. Ale pokud mě nevnímá, nikam se neposune. Vznikne mi nějaké mechanické naučení se něčeho, co není konzistentní. A spoustu postupně se nabalujících chyb a problémů.

 Jak poznáš, že výcvik „drží pohromadě" a není jen sledem cviků?

To poznáš na pohybu koně, na jeho ochotě, výrazu - nevím zda rozumím dobře otázce. Pokud je učím s nějakou myšlenkou, vše se hezky jakoby zakulacuje, cviky jsou pohledné, uhlazené. Kůň není rozčílený a hezky spolupracuje s chutí a porozuměním. Je to jako balet.

Dá se podle tebe napravit špatný start – a za jakou cenu?

To záleží. Chce to čas a důslednost. Každý špatný start znamená zápis špatných vzorců do těla koně. A na nás pak je ty vzorce přepsat a udržet to. To bývá nejhlavnější problém. A některé už prostě změnit nelze, když je kůň používá příliš dlouho. Nebo spíš je to na opravdu delší čas a málokterý majitel vydrží. Disciplína je někdy sprosté slovo. Nehledě na to, že se často nabalí další objevené poklady..

Funkčních je většina, co vidíme. Připravených minimum. 

 Co by sis přála, aby si lidé z tvého přístupu odnesli především?

Pohled na koně a možnost spolupráce s ním na jedné úrovni. Nedávno jsem slyšela větu, že je skvělé díky určitému systému tréninku umožnit koním spolupráci s lidmi na různých úrovních i ve sportu, ale za mě je spíše na nás, abychom se s koněm domluvili a ne ho měnili podle sebe a našich potřeb. Je jen na nás, jakého koně si pořídíme a zda jeho povaha, případně zkušenosti vyhovují tomu, co potřebujeme. A pokud to tak není, což je častý jev, musíme se zamyslet, jak jsme schopni přizpůsobit se i my jemu. Nemusí to být přeci jednostranné ne?

 Pokud s ním chci pracovat, musím přeci respektovat i já koně. Je to živá bytost stejně jako my. Ale to je zase téma na diskusi a nejde to sem vše vypsat.

 Myslím, že trenér by měl být schopen poradit všem, nesortovat to na koně, na které něco nefunguje a na ty, na které ano. Pokud se nechám učit od koní, nikdy tohle nemohu říct. Opět jsme u toho, že to je mnohdy spíše o čase a ochotě se tomu vice věnovat.

5️⃣ Dvůr Hlohov a práce s koňmi v klidu

Protože je krásné. :) Ale myslím, že je jedno, kde s nimi pracujeme, pokud je prostředí koňo-friendly. 

 My to tu máme rádi, dokonce náš katastr Hlohova je ve tvaru srdce, takže se tu nemůže rodit nic jiného než laskavost. Je to hlavně o lidech a pohodě ve stádě. My přistupujeme ke každému "kurzistovi", jako by byl náš. Máme je všechny moc rádi. Taky je pak doslova obrečím, když odjíždějí.

Co dělá Dvůr Hlohov místem, kde mohou koně i lidé zpomalit?

To by si se musela zeptat lidí, kteří u nás byli, nebo měli koně na výcvik. Pro mě je to místo, které mi dalo vše - včetně spokojených koní. A tím, že se snažíme zapojit lidi od koní i do nejezdeckých aktivit v rámci různých setkání a povídání si, je podle mě moc důležité. Tohle bych u nás ráda rozvinula ještě víc. Ale tento záměr je zatím v budování zázemí. Ubytování ještě nemáme hotové.

 Jak pozná majitel, že může svého koně „svěřit do správných rukou"?

Každému bych doporučila jít se podívat do stád koní, které na místě jsou. Člověka poznáte na jeho koních a koních, které má kolem sebe.

Jak se podle tebe liší kůň, který vyrůstá v klidu, od koně tlačeného na výkon?

Má úplně jiný výraz. A samozřejmě i jiné reakce. Ale zase. Vše samozřejmě závisí na koních, nelze srovnávat klidného koně s horkokrevným. Ale u každého se dá docílit podobný výsledek, jen s rozdílným časem, který tomu musíte věnovat. Každý kůň je jiný. Ale každý mnoho naučí.

No doufám, že spoustu nových poznatků pro práci se svým koněm. Že ho najednou uvidí v trochu jiném světle, poznají co potřebuje, proč a jak toho docílit. Naučí se pracovat s jeho i svým tělem a bude to hezký start do dalšího období.  

Pro koho je workshop vhodný – a pro koho možná ještě ne?

Myslím, že je vhodný pro každého. Je jedno, jestli je to starší kůň či člověk, nebo naopak mladíci. Vždy je správný čas začít a nikdy není pozdě. 

Co mohou vidět ti, kteří se přijdou podívat pouze jako diváci?

Uvidí různé typy koní, uslyší co je dobré či špatné na jejich postoji, pohybu, výrazu a jak s tím pracovat. Velmi zajímavé bude zhodnocení od Míši a myofasciální ošetření přímo na místě, kdy uslyší kde je v těle tuhost a nebude to jen o spekulaci ode mě, jako zástupce tréninkového oddílu. :)  A samozřejmě tam bude prostor i pro diskusi.

Proč je důležité sledovat práci s koněm v reálném čase, ne jen výsledky?

Protože průběh je nejdůležitější. Často děláme chyby, kterých si nevšímáme, nebo je nevidíme. A necháme je procházet a pak je složitě hledáme zpětně a opravujeme. A hlavně kůň se učí neustále, takže i výsledek se neustále mění :). Někdy k lepšímu, jindy naopak. 

Jak může správná biomechanika změnit budoucnost mladého koně?

Zásadně. Od začátku ho naučíte správnému pohybu. A pak to nemusíte opravovat, případně ho nemusíte kvůli chybám v tréninku léčit.

Jednou větou to asi nedám. Bylo by fajn, kdyby nám nebylo jedno, jak se náš kůň hýbe a jak se u toho cítí. Protože z toho se odvíjí i náš pocit z práce s ním. A chceme, aby byl hezký a uvolněný.  Ale smyslem je asi takový restart - pohybu a pocitu u koně a vnímání jeho těla u nás. 

Děkuji za rozhovor. Možná si z něj každý odnese něco jiného – někdo potvrzení své cesty, jiný otázku k zamyšlení. A to je v práci s koňmi často ten nejdůležitější začátek. A třeba se potkáme na Workshopu (jedu jako divák).