O knize 

• Venkovní ustájení koní  je jedna z nejvlivnějších českých publikací věnovaných modernímu venkovnímu chovu 24/7.

• Kniha vysvětluje principy promyšleného a funkčního ustájení: zpevněné plochy, základní výběh, přístřešky, pastviny, obohacení prostředí, bezpečnost i individuální potřeby koní.

• Jde o praktického průvodce, který pomohl mnoha majitelům a ustajovatelům zásadně zlepšit podmínky jejich koní.

O autorce

• Iveta Jebáčková-Lažanská je autorka, publicistka a propagátorka moderního welfare ve venkovním chovu koní.

• Na Equichannelu publikovala série článků o venkovním ustájení, které v ČR odstartovaly velkou diskuzi o potřebě zpevňování ploch a zvyšování komfortu koní žijících 24/7 venku.

• Je známá schopností vysvětlovat odborná témata srozumitelně, bez extrémů a s důrazem na reálné možnosti majitelů.

• Při přípravě knihy shromáždila množství fotografií, řešení a inspirací z celého světa, díky čemuž se publikace stala velmi praktickým a respektovaným zdrojem.

• Kniha vyšla také v angličtině u zahraničního nakladatele Trafalgar.

Rozhovor s Ivetou Jebáčkovou-Lažanskou

Co Vás původně přivedlo k tomu začít psát knihu o venkovním ustájení?

Věnovala jsem se tématice venkovního ustájení v článcích na Equichannelu. Nakladatel mě právě na jejich základě oslovil s nápadem na knihu.

Byl nějaký konkrétní moment nebo zkušenost, kdy jste si řekla: „Tohle musím dát dohromady do knihy“?

V té době jsem se tématu koní venku 24/7 opravdu hodně věnovala. Psala jsem fůru různých článků právě na témata a momenty z praxe, kdy jsem si x-krát řekla: "O tomhle musím napsat!"

Co všechno stálo za vznikem knihy a kdo Vás na cestě podpořil?

Equichannel mi dal spoustu prostoru, Helča Görnerová a později Šárka Dolanská mému nadšení pro propagaci držení koní venku v důstojných podmínkách velmi fandily.
Dan Burda z nakladatelství Arcaro si článků všiml a nápad na knihu mi předestřel. Měla jsem kolem sebe ve správnou dobu ty správné lidi. A ještě nesmím zapomenout na Katku Lipinskou, která mě do psaní pro Equichannel přemluvila. Váhala jsem – kvůli pochybám, zda budu mít trpělivost reagovat diplomaticky na nepříjemné komentáře v diskuzích. Nakonec mě však čtenáři přijali skvěle a hejtů bylo minimum.
Nad napsáním knihy jsem už neváhala vůbec – bylo mi jasné, že to bude srdcovka, do které se ponořím s chutí a nadšením. Myslím, že je to na knize vidět.

Jak dlouho samotné psaní trvalo a jak jste si práci organizovala?

Psaní trvalo několik let v rozumném tempu a jeden rok opravdu intenzivně. Potřebovala jsem dát knize jasný, snadno sledovatelný koncept a texty jsem i několikrát přepracovávala, než odpovídaly záměru vytvořit ucelený a logický celek.
Celkově mě kniha stála tak intenzivní úsilí, že se stále nemohu donutit znovu vydat tolik energie na podobný projekt. I když už základ mám, ten finiš je opravdu náročný – udělat z jednotlivých textů knihu, ve které se čtenář snadno orientuje.

Jak náročné bylo shánění podkladů – fotografií, příkladů, zkušeností z praxe?

Shánění podkladů znamenalo hodiny a hodiny dopisování si s lidmi z celého světa a třídění zaslaných fotografií do kategorií „souhlas mám“, „souhlas nedorazil“ a „souhlas odmítnut“. Dodnes se mi občas zdá, že se mi fotky pomíchaly a já zveřejnila něco bez souhlasu…

Zažila jste během tvorby momenty, kdy jste měla chuť projekt vzdát? A naopak momenty, které Vás povzbudily pokračovat?

Ne, vzdát projekt jsem nechtěla nikdy. Viděla jsem tolik venkovně chovaných koní v bahně „po břicha“, že jsem věděla, že tu knihu musím dát dohromady – formou akceptovatelnou pro koňařskou veřejnost, ale bez zbytečného omlouvání nevyhovujících podmínek.
Balancovala jsem mezi volbou slov a mírou emocí tak, aby text nedráždil víc, než bylo nutné. Dnes už mnoho lidí vnímá zpevněné výběhy jako standard, ale ještě před osmi - deseti lety tomu tak nebylo. Pro některé byla tato témata doslova „rudým hadrem“. Dokonce jsem byla nařčena jednou ustajovatelkou, že kvůli mým článkům zkrachuje, protože majitelé „vymýšlejí blbosti typu chov koní na betonu“.
Po odevzdání rukopisu přišel covid a situace byla nejistá. Všechna čest nakladatelství, že to ustálo.

Co pro Vás osobně bylo nejtěžší téma k uchopení?

Úvod knihy. Psát o sobě mi nejde.

O čem jste naopak věděla hned, že to v knize musí být, bez debat?

Základní výběh a s tím související zpevňování ploch.

Je něco, co se do finální verze nevešlo, ale považujete to za důležité?

Vešlo se vše podstatné. Možná jsme některé kapitoly zkrátili, ale podstata vždy zůstala.

Když se ohlédnete zpět – jak vnímáte největší mýty nebo omyly kolem venkovního ustájení?

Největší mýtus je, že venkovní ustájení není pro každého koně. Je. Dá se nastavit individuálně na míru jakémukoli koni. Venkovní ustájení totiž neznamená kůň „na louce bez zázemí“.
Může to být propracovaný systém zpevněných výběhů, kvalitních přístřešků, pastvin a funkčních vychytávek, které prostředí obohacují.
Problém bývá spíš v tom, že jedno ustájení obtížně vyhoví různorodému stádu. Majitelé by proto neměli říkat, že jejich kůň venkovní režim nesnese – spíš že nenašli nebo nevybudovali variantu vhodnou přímo pro něj.
Koně z venkovního chovu obrovsky profitují, zvlášť když si majitelé budují ustájení doma na míru svým zvířatům.

Jaké tři věci podle Vás majitelé či provozovatelé ustájení nejvíce podceňují?

Hodně podceňované je měkké prostorné ležiště. Vidím doma, jak důležité je zejména pro staré koně. Někteří si odmítají lehat na tvrdý povrch nebo do bahna – tam se sice vyválí, ale nevyspí se kvalitně. Také je nesmírně důležitá skladba stáda. Na menších prostorách základních výběhů se neharmonické soužití více koní umí projevit natolik, že můžete pochybovat o celém konceptu koní venku ve stádě 24/7 pospolu. No a v neposlední řadě dost zapomínáme sami na sebe. Vyřešit si ustájení tak, abychom jeho údržbou netrávili veškerý volný čas. Přemýšlet nejen nad koňmi, ale i nad sebou - musíme svým koním vydržet zdraví a nevyhořelí!

Překvapil Vás zájem, který kniha v koňském světě vzbudila?

Ano. Nečekala jsem ani vzdáleně takové prodeje a tak pozitivní ohlasy.

Dostáváte od čtenářů zpětnou vazbu, že jim kniha pomohla změnit ustájení nebo přístup k chovu?

Ano. Zpětná vazba je úžasná a jsem za ni velmi vděčná. Chodí jí dost na to, abych věřila, že kniha opravdu pomáhá koním i majitelům.

Pamatujete si, jak jste reagovala, když se objevil první zájem o anglický překlad?

Zájem z anglicky mluvících zemí, konkrétně z nakladatelství Trafalgar, mě velmi překvapil.

Musela jste se do procesu překladu nějak aktivně zapojit?

Ne, překladu jsem se neúčastnila. Nakladatelství Arcaro a Trafalgar se domlouvala mezi sebou.

Když dnes vidíte vývoj ustájení v ČR – je něco, co byste ještě chtěla lidem předat?

Myslím, že vše podstatné v knize zaznělo. Třeba stručně, ale dotkla jsem se všech oblastí. Kdo knihu opravdu přečetl celou, vybuduje podle ní bez problémů kvalitní venkovní ustájení.

A dovolím se zeptat i trochu osobněji: uvažujete o další knize?

Ano, druhá kniha se chystá, ale o čem bude, zatím neprozradím.

Dostupnost knihy

• Česká verze: dostupná u nakladatelství a některých prodejců, např. na konskeknihy.cz.

• Anglickou verzi máme k objednání zde:
  👉 Keeping Horses Outdoors