.png)
Kurz s Terezou Ravenskou: Nekonfliktní výcvik začíná mnohem dřív než samotným tréninkem
Jak vypadá kurz, který není jen o výcviku, ale především o porozumění koni? Přinášíme naši osobní zkušenost z celodenního kurzu s Terezou Ravenskou a zamyšlení nad tím, proč nekonfliktní přístup dává smysl nejen koním, ale i jejich lidem.
Když jsme se rozhodli uspořádat u nás ve stáji kurz s Terezou Ravenskou, nebyla to náhoda. Ta myšlenka vznikla už mnohem dříve – vlastně ve chvíli, kdy jsem se s Terkou poprvé potkala na křtu knihy Nekonfliktní výcvik koní Oldy Nováka.
Už tehdy jsem se jí zeptala, jestli plánuje pořádat kurzy a předávat své zkušenosti dál. Když odpověděla, že ano, hned jsem navázala otázkou, jestli by byla ochotná přijet i do našich končin. U nás na severozápadě Čech podobných akcí příliš nebývá a většina lidí musí za vzděláváním cestovat poměrně daleko.
Její odpověď mě tehdy potěšila.
"Kam bude zájem, tam ráda přijedu."
A tím vlastně všechno začalo.
Když člověk ví, že to chce dotáhnout
Během dalších měsíců jsme se s Terkou potkávaly hlavně při předávání knih a postupně začaly hledat vhodný termín. Protože u nás nemáme halu, bylo jasné, že budeme odkázaní na počasí. Nakonec jsme zvolily léto. Samozřejmě jsem měla obavy – jestli nebude příliš velké vedro nebo naopak nepřijde déšť.
Do příprav ale zasáhl i život. Procházela jsem náročným obdobím a několikrát jsem přemýšlela, jestli kurz raději nezrušit. Nakonec jsem si ale řekla, že když už jsem se do toho pustila a slíbila to lidem i Terce, chci to dotáhnout. Finalizace celé akce probíhala mnohem později, než jsem plánovala, protože jsem jednoduše neměla kapacitu řešit všechno s předstihem.
Možná to ale nakonec bylo dobře. Nebyl čas zbytečně řešit každou změnu nebo odhlášku a všechno si tak nějak přirozeně sedlo.
Na kurz dorazila nejen Terka, ale také Dita Hlavsová, editorka knihy Nekonfliktní výcvik koní, která má obrovskou zásluhu na tom, že kniha vůbec vznikla. (Její řeč ze křtu si můžete přečíst ZDE.) S Ditou jsme se seznámily též při křtu knihy a od té doby jsme byly v kontaktu hlavně kvůli jejímu vydání a následnému doskladňování. Dita přijela natáčet průběh celého kurzu.
Nekonfliktní výcvik nezačíná tréninkem
Celý den začal teorií.
Musím říct, že Terka měla všechno krásně strukturované. Jednotlivá témata na sebe přirozeně navazovala, odpovídala na všechny otázky účastníků a od samého začátku bylo jasné, že nepůjde jen o samotný výcvik.
Velkým tématem byl kůň jako živá bytost – jeho potřeby, fyzický i psychický stav, management i prostředí, ve kterém žije. Právě bez pochopení těchto souvislostí podle Terezky nemá smysl řešit samotný trénink.
Právě tohle se mi na celém konceptu líbilo asi nejvíc.
Každý problém má svoji příčinu
Praktická část nezačínala tím, že by se kůň začal okamžitě něco učit.
Nejdříve si Terka každého koně prohlédla. Nechala si o něm vyprávět, sledovala jeho pohyb, způsob manipulace i zdravotní stav. Teprve potom začala hledat souvislosti.
U jednoho koně řešila přílišnou urputnost při krmení a narušování osobního prostoru člověka. Jiný byl naopak velmi uzavřený a potřeboval získat větší důvěru. U některých upozornila na možné zdravotní komplikace nebo nevhodně upravená kopyta a doporučila nejprve vyřešit fyzický diskomfort, než se začne řešit samotný výcvik.
Nehledala chybu.
Hledala příčinu.
A právě to podle mě dělá obrovský rozdíl.
Neřešil se jen výcvikový problém. Řešil se celý kůň.
Během celého dne bylo znát, že Terka navazuje na odkaz Oldy Nováka. Ne tím, že by opakovala naučené postupy, ale tím, že dál rozvíjí stejnou filozofii – hledat příčiny, přemýšlet nad souvislostmi a vnímat koně jako partnera, ne jako problém.
Když přišla řada na Vendu
Přiznám se, že když jsme šly s Vendou na řadu, vlastně jsem ani nevěděla, co bych chtěla řešit.
Výcvikově totiž žádný zásadní problém nemáme. Spíš jsem chtěla slyšet nezávislý pohled člověka zvenčí. Jestli někde něco nepřehlížím. Jestli někde nejsem nepřesná. Jestli Vendě něco nevadí.
Ukázalo se ale něco úplně jiného.
Terka několikrát zmínila, že máme opravdu krásný vztah a že je Venda neuvěřitelně hodná kobylka. Výcvikově podle ní fungujeme velmi hezky.
To, co dnes stojí mezi námi, není problém výcviku.
Je to moje vlastní nejistota.
Po náročném období jsem si začala až příliš dávat pozor, abych Vendě nijak neublížila. Raději po ní skoro nic nechci, protože nechci udělat chybu. Uvědomila jsem si, že jsme spolu více než měsíc vůbec cíleně nepracovaly. Jen jsme spolu byly. Drbaly se, mazlily a řešily běžnou péči.
A i to je někdy v pořádku.
Bylo pro mě nesmírně důležité slyšet od někoho zvenčí, že cesta, po které jdeme, není špatně. Že náš vztah funguje a že teď je potřeba pracovat především na mé vlastní jistotě.
Líbilo se mi také, že Terka sledovala i úplně běžné situace – například sedlání nebo dotahování podbřišníku. Nehledala problém za každou cenu, ale ověřovala, jestli kůň někde neprojevuje napětí nebo bolest. I přesto, že jsem sama upozornila na Vendino citlivější svalstvo v oblasti podbřišníku, potvrdila, že její reakce jsou velmi klidné a odpovídají tomu, co sama dlouhodobě vnímám.
Nekonfliktní přístup platí i pro lidi
Na Terce mě během celého dne nejvíc zaujal její přístup.
Stejně empatická, jako byla ke koním, byla i k jejich lidem.
Nikdo se necítil kritizovaný.
Nikdo neměl pocit, že něco dělá špatně.
Místo hledání viníků hledala řešení.
A pokud bylo potřeba něco změnit, vždy vysvětlila proč.
Stejně otevřeně jsme se bavily i o Vendině managementu, její nadváze a možnostech, jak jí pomoci. Nic nezlehčovala, ale ani nesoudila. Prostě jsme hledaly možnosti, které dávají smysl v podmínkách, které máme.
Co jsem si z kurzu odnesla?
Neodjížděla jsem s desítkami nových cviků.
Odjížděla jsem s mnohem důležitější věcí.
S potvrzením, že pokud chceme koni opravdu pomoci, musíme se nejdříve naučit dívat se na celý jeho život.
Na jeho zdraví.
Na jeho prostředí.
Na jeho psychickou pohodu.
Na vztah s člověkem.
Teprve potom dává smysl řešit samotný výcvik.
Právě proto pro mě tento kurz nebyl jen o tréninku.
Byl především o porozumění.
Pokud hledáte rychlé návody nebo univerzální řešení problémů, možná vás překvapí. Jestli ale chcete svému koni opravdu lépe porozumět a naučit se hledat příčiny místo potlačování následků, pak je to cesta, která podle mě opravdu stojí za to.
Kurz s Terezou Ravenskou bych s čistým svědomím doporučila každému majiteli koně – bez ohledu na to, jestli řeší konkrétní problém, nebo si jen chce rozšířit obzory. Není to jen o výcviku. Je to o změně pohledu na koně jako na živou bytost, která má své potřeby, emoce i limity.
A pokud se chcete na kurz připravit nebo se k jeho myšlenkám vracet i doma, určitě doporučuji začít knihou Nekonfliktní výcvik koní. Právě propojení knihy a následného praktického kurzu mi přišlo jako ideální kombinace. Člověk si nejdříve v klidu osvojí souvislosti a filozofii celého přístupu, a pak má možnost všechno vidět a zažít naživo. Jedno krásně doplňuje druhé.
Jsem moc ráda, že jsme mohli tento kurz uspořádat právě u nás. A pevně věřím, že to rozhodně nebylo naposledy.
Doporučené knihy:
Skvělá kniha pro každého, kdo chce lépe pochopit přirozené chování koní a jejich způsob uvažování.
Pokud bych měla doporučit jedinou knihu, kterou si před kurzem s Terezou Ravenskou přečíst, byla by to bez váhání právě tato. Kurz na ni krásně navazuje a mnoho myšlenek během praktických ukázek začne dávat mnohem hlubší smysl.
Pomůže naučit se číst řeč těla koní a lépe porozumět jejich komunikaci.
Zdraví koně - Praktická příručka
Praktický průvodce zdravotní péčí, který ocení každý majitel koně.
Rozumím svému koni (pro děti)
Ideální kniha pro malé koňáky, kteří chtějí koním rozumět už od začátku.