Dvě knihy, dva odlišné přístupy. 

Dvě nové knihy z nakladatelství Brázda, dvě odlišná témata a také rozdílné reakce čtenářů. Zatímco Biomechanika a fyzioterapie pro koně nabízí široký pohled na fungování koňského těla a možnosti péče o pohybový aparát, kniha Jak napravit svého koně se věnuje technické stránce ježdění a řešení výcvikových problémů. Právě druhý titul navíc vyvolává otázky a diskuse o tom, jaké místo mají podobné přístupy v dnešním světě koní.

O obou knihách jsem si povídala s Katkou Lipinskou, která stojí za jejich českými překlady. Zajímalo mě nejen to, proč si tyto tituly vybrala a co v nich považuje za přínosné, ale také to, s čím sama nesouhlasí a proč podle ní může mít smysl vydat i knihu, jejíž obsah nemusíme přijímat bez výhrad.

Biomechanika a fyzioterapie pro koně

1. V našem předchozím rozhovoru jsi zmiňovala, že právě Biomechanika a fyzioterapie pro koně patřila mezi tvé nejnáročnější překlady. Co tě původně vedlo k výběru tohoto titulu a splnila kniha nakonec tvoje očekávání?

Já jsem hledala něco, kde by běžní majitelé koně našli ucelený přehled o tom, jaké vlastně mají možnosti péče o pohybový aparát koně. Máme už knížku o masážích koní, o strečinku, Mastersona, ale postrádala jsem knihu, kde si mohou udělat celkovou představu o tom, jak koně posoudit, na co se dívat a co všechno potom mohou (sami i s odborníky) dělat dál. Na tuhle knížku jsem dostala návrh z nakladatelství a tohle vcelku splňovala.

2. Kniha zahrnuje širokou škálu témat od anatomie a biomechaniky až po fyzioterapeutické postupy. Co považuješ za její největší přínos pro běžného majitele koně?

To, co jsem popsala výše – že je tam od všeho něco a poskytne majiteli koně základní orientaci.

Líbí se mi, že je tam zmíněn i přínos správného lonžování a ježdění. Myslím si, že anatomie je tam asi zbytečně mnoho, ale to se dá přeskákat. :-)

3. Bylo v knize něco, co tě samotnou překvapilo, přineslo ti nový pohled na fungování koňského těla nebo co jsi následně využila při vlastní práci s koňmi?

Upřímně řečeno asi ne, spíš jsem si tak nějak vše potvrdila. Ale já překládám knihy a články z tohoto oboru už dlouho, takže asi nejsem ten správný vzorek.

4. Co konkrétně bylo na překladu nejnáročnější? Šlo především o odbornou terminologii, nebo i o správné předání některých souvislostí?

Udržení konzistentní terminologie při takovémhle rozsahu textu. Ve všech svých překladech se snažím být terminologicky maximálně konzistentní (tedy používat stejné odborné termíny pro stejné věci), aby to bylo srozumitelné a dobře se to četlo. A při knížce takovéhleho rozsahu při neustálém opakování mnoha odborných termínů je to hodně náročné uhlídat, zejména když se to místy nepodaří ani autorce. :-)

A také se klidně přiznám, že etologické, psychologické a výcvikové knížky mě baví víc, takže je těžší se koncentrovat, než když překládáte něco, co „hltáte“.

Jak napravit svého koně

5. Druhou novinkou je Jak napravit svého koně, která vyvolává rozporuplnější reakce. Proč padla volba právě na tento titul a co podle tebe může českým čtenářům nabídnout?

Tuhle knížku jsem cíleně nehledala, přišla mi mezi knihami, u kterých jsem měla posoudit, zda stojí za překlad, a přiznám se, že jsem kolem ní kroužila skoro rok, než jsem se pro ni rozhodla. Protože mi bylo celkem jasné, že vyvolá diskuzi. Nakonec mě přesvědčilo, jak srozumitelně autor dokázal popsat techniku řešení některých problémů. A jedná se o téma, o kterém se moc nepíše.

6. Jde o starší titul a naše znalosti o chování koní, jejich potřebách i výcviku se neustále vyvíjejí. Co z této knihy považuješ za stále aktuální a co už může být překonané?

Tato kniha se úzce zaměřuje na techniku ježdění. Ukazuje konkrétní chyby, které v pomůckách a přístupu jezdce můžou vést k závažným výcvikovým problémům a jakým způsobem postupovat při nápravě. Jak například podcenění přirozené křivosti koně a špatná pozice vnější ruky může vést (samozřejmě spolu s dalšími okolnostmi) až ke vzpínání, prchání a odmítání skoků. A tohle považuji za její obrovskou devizu, protože takhle jasně a srozumitelně vysvětleno včetně důsledků na chování koně jsem to ještě nikde nenašla. A i když dnes je spíš moderní (a oprávněné) se zabývat psychickou pohodou a potřebami koně, neměli bychom zanedbávat technickou stránku ježdění. Pokud chceme pracovat s mladým nebo pokaženým koněm, technika je důležitá úplně stejně. Jen tak se vyhneme nedorozuměním.

7. Jednou z výhrad ke knize je zaměření na řešení problémového chování bez dostatečného hledání jeho příčin. Pokud tomu správně rozumím, autor předpokládá, že zdravotní a další možné příčiny již byly vyloučeny. Je to tak? A je to podle tebe v knize dostatečně zdůrazněné?

Ano, autor opakovaně upozorňuje, že je třeba vyloučit zdravotní a jiné příčiny (např. výstroj) a že to je nad rámec knihy. Pokud se objeví problémové chování, je vždy důležité nejprve hledat jeho příčiny ve spolupráci s příslušnými odborníky.

8. Dnes se stále více mluví o welfare, pozitivním posilování a snaze koním porozumět. Jak podle tebe tyto přístupy souvisejí s technickou stránkou ježdění, na kterou se kniha zaměřuje?

Ano, o welfare, pozitivním posilování a porozumění koním se dnes mluví mnohem více, což považuji za správné. Zároveň ale stále existuje spousta jezdců, jejichž hlavním zájmem je samotné ježdění a závodění, a právě ty může tato kniha oslovit. Myslím, že technická stránka ježdění a zájem o pohodu koně se nemusí nijak vylučovat. Samotná dobrá vůle ani teoretické vzdělání totiž nestačí, pokud koni nevědomky dáváme nejasné nebo protichůdné pomůcky. A naopak ani technická zdatnost nemůže být jediným měřítkem dobrého ježdění. Pro mě je podstatné hledat takový přístup, který zohledňuje obojí.

9. Komu je podle tebe kniha skutečně určená?

Je určená lidem, kteří chtějí vědět, jak technicky jezdit tak, aby se svými koňmi neměli problémy, nebo pokud je mají, co dělat dříve, než dojde k vážnějším potížím. Jedná se především o mladé koně, zejména pokud jsou v typu moderního sportovního teplokrevníka, tedy koně silné, vznětlivé a hypermobilní. A samozřejmě o koně již pokažené. Není nutné a asi ani žádoucí převzít bezvýhradně autorův přístup, ale je tam spousta doporučení, která za to stojí.

10. Byly v knize pasáže, se kterými ses osobně neztotožňovala nebo které bys dnes řešila jinak?

Samozřejmě. Souhlasím s tím, že místy autor postupuje dost rázně a pro většinu jezdců takový postup není optimální. Je potřeba vzít v úvahu, že píše z pozice velmi zkušeného sportovního trenéra, který má omezený čas na nápravu a je často pod tlakem majitelů na rychlé výsledky. I proto považuji za důležité číst knihu s vlastním úsudkem a rozlišovat mezi principem, který se autor snaží vysvětlit, a konkrétním postupem. A potom vyhodnotit, co je konkrétně pro mě správné použít a co ne. Já mám ale hodně málo knížek, kde bych se ztotožňovala se vším.

11. A naopak něco, co tě pozitivně překvapilo?

Je tam hodně dobrých technických tipů. Pro mě je zásadní a nejdůležitější myšlenkou téhle knížky to, že velký podíl na neposlušnosti koně, která může skončit v kritické situaci úrazem při nárazu na sloupek překážky, nebo při vzpínání či úprku, má nekorigování přirozené křivosti koně a nesprávné používání vnější otěže. Kdyby tahle jediná myšlenka zabránila zranění jediného koně nebo jezdce, tak ta knížka za překlad stála. A ta se vine celou knížkou jako příčina mnoha problémů.

12. Očekávala jsi, že kniha vyvolá tak rozporuplné reakce? Považuješ některé výhrady za oprávněné, nebo máš pocit, že část kritiky vychází spíše z odmítání určitého výcvikového směru?

Samozřejmě, proto jsem tak dlouho váhala s překladem. Moje zásadní výhrada k této knize je, že autor si při jejím psaní příliš neuvědomoval, že ne vše, co si může dovolit použít on jako velmi zkušený profijezdec, je vhodné pro běžné méně pokročilé jezdce. Určitě mohl některé pasáže formulovat citlivěji a opatrněji. Ale nebylo by správné, abych je opravovala já jako překladatelka.

O výběru knih a hledání společné cesty

13. Český trh s odbornou koňskou literaturou není velký. Nakolik při výběru knih rozhoduje jejich potenciál oslovit širší veřejnost? A je někdy potřeba hledat kompromis mezi osobními preferencemi a tím, o co mají čtenáři zájem?

Samozřejmě, že každý vydavatel vybírá tituly tak, aby prodal co nejvíce knih. Bohužel se tím ale zužuje okruh témat na ta nejpopulárnější a člověk, který chce číst i něco trochu mimo hlavní proud, se k tomu často nedostane. Já jsem v tomto ohledu nesmírně vděčná nakladatelství Brázda, že jsou ochotní vydávat i knížky odbornější nebo ty, u kterých tušíme, že budou spíše pro užší okruh čtenářů (například drezurní).

14. Myslíš, že i kniha, která úplně neodpovídá dnešním představám o šetrném výcviku, může někoho posunout správným směrem? Že někdy nemusí být cílem změnit černou rovnou na bílou, ale úspěchem může být i šedá?

Naprosto a výše jsem se to snažila vysvětlit. Každý člověk je jiný a pokud budeme servírovat všem to samé, část z nich se uzavře a přestane číst, protože ho to nebude oslovovat.

15. Kdybys měla čtenářům, kteří se na vydání této knihy dívají s nedůvěrou, vysvětlit, proč podle tebe stojí za to, aby byla dostupná v češtině, co bys jim řekla?

Myslím, že už jsem to uvedla výše, tak bude nejlepší, když zde na ukázku ocituji krátký úryvek. Jedná se o popis nápravy koně, který je křivý, padá na levou plec a táhne proto doleva:

„Mnoho jezdců … reaguje zatažením za pravou otěž. Velmi rychle jim na tuto korekci kůň zareaguje tím, že začne táhnout doprava, což budou korigovat levou otěží. Tento začarovaný kruh pokračuje a s každým dalším podobným pokusem o udržení přímé linie se zhoršuje. Je to velmi podobné principu, jak dochází k převrácení automobilu.

Místo zatažení za pravou otěž ji otevřete a současně použijte obě holeně v poměru 70/30. To znamená, že z hypotetických 100 kilogramů tlaku, které mohou vaše holeně vyvinout, použijete 70 kilogramů na levé straně a 30 kilogramů na pravé. Představte si, že se snažíte zatlačit levou plec koně směrem k jeho pravému uchu.

Když vedete koně holeněmi, náprava je rychlejší, trvalejší a nedochází tak k přehnaným korekcím. Krása použití holení spočívá také v tom, že v okamžiku, kdy dojedete ke skoku, budete mít váš kůň k dispozici dostatek energie a ucítíte, jak se doslova vznese. Protože je rovný, bude schopen plně využít veškerou energii, kterou má k dispozici.“

Můžeme při zmínce o stokilogramovém tlaku holení kritizovat silové ježdění, nebo pochopit princip a říct si, že to je perfektně vysvětlené. Já beru to druhé.

Na co se můžeme těšit dál?

16. A protože se nabídka českých odborných knih postupně rozrůstá, nemůžu se nezeptat – chystá se už něco dalšího, na co se můžeme těšit?

Chystá se toho spousta. :-) Můžete se od nás těšit především na další knížku Anji Beran, která vyjde příští rok, a pak na velmi inspirativní knížku Mariany Broucher o práci na kavaletách.

A pokud by tě zajímalo, na čem teprve začínám pracovat, a tedy co vyjde až za delší dobu, tak je to další knížka Jec Aristotle Ballou, autorky Korektivních cvičení, a také knížka o tejpování koní. To už jsme ale tak v roce 2027. :-)

Několik slov za Stajknih.cz

Na závěr bych ráda přidala i svůj osobní pohled. Nejen jako člověk, který se věnuje prodeji odborné literatury, ale především jako někdo, kdo se prostřednictvím knih i absolvovaných kurzů sám neustále vzdělává a hledá nové souvislosti.

Biomechanika a fyzioterapie pro koně – můj pohled po přečtení

Knihu Biomechanika a fyzioterapie pro koně jsem již přečetla a musím říct, že se mi opravdu líbila. A zajímavé je, že právě v jedné věci se s Katkou trochu rozcházíme – v množství anatomie, které kniha obsahuje.

Zatímco Katka zmiňuje, že by jí tam mohlo být o něco méně, já to vnímám přesně naopak. Myslím si, že právě bez anatomie by kniha neposkytovala tak komplexní pohled na fungování koňského těla a řadu důležitých souvislostí. A ne, rozhodně neznám každý sval ani všechna jejich vzájemná propojení. Ostatně právě v této oblasti se chystám dál vzdělávat. Ale o to víc mi dává smysl, že anatomie tvoří důležitou součást celé knihy.

Velmi oceňuji také představení různých fyzioterapeutických metod a pomůcek. Ať už jde o využití tepla a chladu, magnetoterapii, ultrazvuk, laser nebo infračervené záření. Člověk díky tomu získá alespoň základní přehled o tom, jaké možnosti existují, a může se lépe orientovat v tom, co vlastně pro svého koně hledá a jaké služby či metody může nabídnout odborník, kterého si k ošetření pozve.

Další velký přínos vidím v praktické části. Kniha obsahuje řadu příkladů jednoduché péče, kterou může majitel při správném provedení zvládnout sám. Nejde přitom jen o samotné uvolnění, jemnou masáž nebo práci s napětím ve svalech. Člověk se zároveň učí svého koně více vnímat, citlivěji rozpoznávat jeho reakce a postupně si uvědomovat, kde může mít slabší místa, zvýšené napětí nebo omezení.

A právě tady vidím ještě jednu hodnotu, která přesahuje samotnou fyzioterapii. Taková péče může být i krásnou cestou k prohloubení vztahu mezi člověkem a koněm. Učí nás zpomalit, vnímat jeho tělo, naslouchat reakcím a možná si ještě více uvědomit, co všechno pro nás koně dělají. Vždyť nás nosí na svých hřbetech, a o to důležitější je zajímat se také o to, jak se ve svém těle cítí oni.

Neznamená to samozřejmě, že kniha nahradí zkušeného fyzioterapeuta nebo veterináře. Spíše nám pomůže lépe porozumět tomu, co se při odborném ošetření děje, a ukáže možnosti, jak můžeme ke komfortu svého koně přispět i my sami.

Při čtení jsem sice narazila i na některé anatomické nepřesnosti, alespoň podle znalostí, které jsem získala na kurzech, ale nic to nemění na mém celkově velmi pozitivním dojmu z knihy. Oceňuji především její komplexnost, propojení jednotlivých témat a množství praktických informací, které si z ní může majitel koně odnést.

Jak napravit svého koně – kniha, po které bych sama běžně nesáhla

U knihy Jak napravit svého koně je moje výchozí pozice trochu jiná. Je to titul, který bych si za běžných okolností pravděpodobně sama nekoupila. Svým zaměřením a přístupem totiž nepatří mezi knihy, po kterých osobně nejčastěji sahám.

To ale neznamená, že bych chtěla automaticky odmítat všechno, co může nabídnout. Právě proto mě zajímalo, proč se Katka rozhodla knihu přeložit, jak vnímá její problematické pasáže a co v ní považuje za skutečně přínosné.

A myslím, že její odpovědi ukazují jednu důležitou věc. Nemusíme s knihou ve všem souhlasit, abychom v ní dokázali najít něco hodnotného. Stejně tak není nutné přejímat všechny postupy jen proto, že je popisuje zkušený autor.

To, že je kniha v nabídce Stajknih.cz, neznamená automatický souhlas se vším, co obsahuje. Považuji ale za důležité, aby byla dostupná různorodá odborná literatura a aby si čtenáři mohli vytvářet vlastní názor.

Na závěr

Možná právě o tom by odborná literatura měla být. Nejen o hledání odpovědí, ale také o kladení dalších otázek, ověřování informací a ochotě podívat se na věci z různých úhlů.

Svět koní není černobílý. Každý z nás má jiné zkušenosti, jiné znalosti a také jinou cestu, kterou se vydal. Důležité je podle mě neztratit ochotu učit se, přemýšlet a především vnímat koně jako živou bytost, jejíž potřeby a pohoda by měly zůstávat na prvním místě.

Katce moc děkuji za otevřené odpovědi, čas a ochotu mluvit nejen o přínosech obou knih, ale také o jejich slabších stránkách. A samozřejmě i za práci, díky které se k českým čtenářům dostávají další odborné tituly.

Rozhovor s Katkou Lipinskou o překladech a koňské literatuře

Biomechanika a fyzioterapie pro koně – Helle Katrine Kleven

Jak napravit svého koně – Doug Payne